PRVNÍ MĚSÍC NA INRTU

A-ahoj, tak dneska to bude první díl série článků. Bude to vlastně shrnutí za celý měsíc co se týče intru. Myslím, že by to mohlo být dobré pro někoho, kdo plánuje jít na intr. Nečekejte nějakej ultra dlouhej článek, bude to prostě jen takový malý shrnutí.
Začátek na intru jsem si přestavovala úplně jinak. Myslela jsem, že to bude něco hroznýho, že se mi bude hrozně stýskat a tak, že budu po večerech brečet. To se naštěstí nestalo, za což jsem hrozně ráda. Určitě na tom má svý, že jsem se docela rychle začlenila do kolektivu ostatních prváků. Vlastně hnedka asi čtvrtý den, jsem se už bavila s hodně lidma z intr (pořád myslím prváky). S lidma z vyšších ročníků jsem se ještě nijak neseznámila. Nevím, asi nemám tu potřebu a vy co jste prváci, nebo jste byli tak asi znáte ten pocit žádný potřeby se bavit s někým, kdo už tam pár let je. A dál má na tom svý určitě naše vychovatelky. To jsou tak milý osoby, fakt. Obzvlášť ta naše skupinová. Třeba dneska jsme si vzali s kamarádkou čaj a šli jsme si dolů na vychovatelnu sednout k ní a povídat si. Je fakt super. Myslím, že lepší vychovatelku jsme nemohli dostat.
Teď je to tady fakt fajn. I když je to stará budova s hroznýma vysokým stropama tak se tady dá přežít. Chodím s intrem na různý akce, například jsem byli na palačinkování, kde jsme si mohli s Francouzkou udělat pravou francouzskou palačinku a nebo jsme byli na přednášce o Gruzii. Fakt toho je hrozně moc co se tady dá dělat a hlavně tady odsud je všechno blízko. Buď si tam dojdete pěšky krásnou procházkou a nebo tam jste za pár minut MHD. Jsem tady opravdu spokojená.
Ale asi největší minus na tom je to velkoměsto. Jako já to tady miluju, je to tady hrozně hezký, ale všechno je tady hrozně drahý a mě to nutí prostě utrácet. Prostě asi se budu muset naučit se jen koukat a ani si to nezkoušet, protože pak zjistím že se mi to líbí a docela mi to i sluší a musím si to koupit. Na tohle nejsem zvyklá, protože u nás byli jen vietnaci a tam jsem nenakupovala. A když už tak jsme jezdili nakupovat právě do Hradce. Takže kdyby jste měl někdo nějakou fintu jak nenakupovat zbytečný věci, tak se ozvěte.
Co se školy týče, tak jsem taky maximálně spokojená. Sice být prvák je těžký, ale za 1. jsem to čekala horší a za 2. je to jen na rok. Jsem hrozně ráda, že jsem si vybrala tenhle obor. Fakt z toho jsem moc nadšená! Baví mě ty odborný předměty jako je ,první pomoc a medicína katastrof'. Je to tady fakt super!
Tak, doufám že se vám tenhle článek líbil a bude se vám líbit dál. Určitě tyhle články budu kombinovat i se školou, jak to zvládám a tak. Mějte se krásně!!

Pac a pusu Caroline